Tesalace

Na volitelném semináři z matematiky jsme se seznámili s fascinujícím konceptem teselací – pravidelným pokrytím roviny geometrickými tvary bez mezer a překrývání. Čtyřúhelníky, trojúhelníky i pravidelné šestiúhelníky mohou vytvářet taková uspořádání, která se běžně vyskytují nejen v matematice, ale i v přírodě. Právě díky teselacím si včely staví své šestiúhelníkové plástve, které co nejefektivněji napodobují kruh a zároveň neplýtvají prostorem.

Průkopníkem tesalací nebyl žádný matematik, ale umělec.

Maurits Cornelis Escher

Byl nizozemský umělec, který se zabýval různými vizuálními paradoxy. (Dvě ruce, které se navzájem malují, trojúhelníky, které se na sebe napojují...) Tvořil také tesalace.

Pokud vystřihneme jakékoli tvary z čtyřúhelníku, trojúhelníku nebo šestiúhelníku a přemístíme je tak, aby si tvar ponechal stejný objem, můžeme takto vzniklý tvar napojit na další a vytvoříme rovinu. Nemůžeme tedy pracovat libovolně, ale jsme svázáni náročným procesem tvorby.

Tvorba těchto obrazců mě okamžitě zaujala, a tak jsem se hned po hodině matematiky pustila do vlastního návrhu teselace. Strávila jsem celý následující den přemýšlením, jak ji vytvořit.

Inspiroval mě obrázek labutě plující na vodě – zdálo se, že by její tvar mohl být poměrně jednoduchý na zpracování. Brzy jsem však zjistila, že zachování objemu a správné skládání tvarů není tak snadné, jak jsem si původně myslela. Po několika hodinách pokusů a omylů jsem konečně pochopila princip, ale místo labutě mi nakonec vzniklo něco jiného – řada pokusů s kachničkami.

Z výsledného produktu mám velkou radost... asi hlavně protože bylo tak náročné ho vytvořit...