Navštívené výstavy

Alberto Giacometti

Toto byla v roce 2019 moje první velká navštívená výstava. Se třídou ze střední školy nás paní učitelka poprvé vzala do Národní galerie v Praze (jeli jsme z Litomyšle).

Celá galerie pro mě tenkrát byla významná a úžasná - a Giacometti taktéž. Jeho surrealistické postavy mě tolik nepřekvapily, vždyť jsem z Litomyšle dobře znala Olbrama Zoubka, překvapilo mě ale, kolik velikostí jednoho motivu může sochař vytvořit.

Zdro fotografie: :https://www.ngprague.cz/udalost/227/alberto-giacometti (Bohužel z té doby nemám své foto.)

Kinetismus: 100 let elektřiny v umění

Multimediální výstava Kinetismus: 100 let elektřiny v umění zachycuje vývoj umění od prvního uměleckého využití motorizovaného pohybu a umělého světla až po informační technologie a digitální umění současnosti. Jejími čtyřmi klíčovými oblastmi jsou kinematografie, kinetické umění, kybernetické umění a počítačové umění.

Během výstavy na nás působilo velké množství různých vjemů. Objekty a obrazy se pohybovaly, svítily a vydávaly zvuky. Více než spodní patro, kde jsme mohli vidět spíše menší objekty a obrazy, mě zaujalo vrchní patro. Mohli jsme si nasadit sluchátka a chodit kolem objektu z drátů – podle toho kam jsme se přiblížili jsme slyšeli jiné věci. Mohli jsme vidět hru světel, která připomínala nebe, nebo zajímavé větráky, které díky pohybu vzduchu udrželi ve vzduchu provázek.

Moje sladká nejedlá planeta

Markéta Magidová

Dětská kresba, přetváření do dětských podob, vzpomínání na prostitutku a gladiátora z Pompejí – jejichž příběhy jsou už zapomenuty.

Celou výstavu propojovalo téma soch (přetváření soch do nových podob, vystupování soch ve filmech. Dále téměř celou výstavou procházelo téma dětství, dětské kresby. Moc mě upoutal film, ve kterém byly ukázány historické artefakty, ke kterým děti nemají přístup. Děti (modelínové sochy) artefakty ale tak hezky přestavěly a upravily, že to vybízí k myšlence, zda je opravdu staré (a křehké) umění tak vzdálené od dětí.

Moc se mi líbila práce s dětskou kresbou, její přetváření a umístění do galerie, kam nepatří???

Staří mistři

Expozice Staří mistři ve Schwarzenberském paláci představuje výběr nejvýznamnějších mistrovských děl ze Sbírky starého umění 16. až 18 století.

Na výstavě jsem hledala obrazy, o kterých jsme se učili. Díky výkladu našeho učitele jsem se snažila obrazy více pozorovat. Přišla jsem trochu v nevhodný čas (pan učitel měl před námi jinou skupinu a s tou renesanci bohužel již prošel) a tak jsem viděla až spíše baroko. Ohromilo mě, jak jsou obrazy krásné a veliké. Pečlivost s jakou zobrazovali figury na obrazech je ohromná.

Z celé výstavy na mě nejvíce zapůsobil menší obraz Krajina s bruslaři a pastí na ptáky (Pieter Bruegel starší), o které jsem později také dělala referát.

Infamous Beauty

Andres Serrano, DOX

Andres Serrano je americký umělec, který se narodil v roce 1950 v New Yorku, kde dodnes žije. Výstava Infamous Beauty je sestavena ze dvou samostatných částí, které se ale vzájemně doplňují a tematicky prolínají.

Nejvíce mě asi zaujaly fotografie z cyklu tělesné tekutiny. Přemýšlela jsem, jestli mi fotografie smíchané krve s močí, nebo zmražené sperma, přijde vůbec hezké. Kdybych však nevěděla, co to je, líbilo by se mi to. Zaujaly mě pohledy do hlavní pistolí, které byly prý nabité. I přes fotografii mi to přijde docela děsivé. Hezký mi přišel cyklus roboti, který není tak děsivý jako ostatní cykly. Ocenila bych i fotografie amerických bezdomovců, kteří na fotkách mají vypadat jako světci.

How Can I Help You?

Krištof Kintera, DOX

Krištof Kintera označuje část své tvorby jako "kresby", i když jde o téměř trojrozměrná díla, která by většina lidí vnímala spíše jako koláže nebo asambláže. Pro něj jsou to kresby kvůli způsobu jejich vzniku – spontánně, rychle a s lehkostí. Pracuje s nalezenými a "spotřebovanými" předměty každodenní existence a důležitou roli v nich často hraje text. Například polštář s očima z vypálených žárovek pochybuje o svém přínosu evoluci; zmačkaná plechovka smutně hlásí, že se každý den snaží dát dohromady a rozbitá televizní obrazovka konstatuje: "Všechno je jinak". Silná sdělení jsou podaná s hravostí, ironií i nadsázkou.

Výstava mě ohromila nejen množstvím obrazů, ale i jejich rozmístěním – obrazy pokrývaly stěny od podlahy ke stropu. Apotéka s lidskými vlastnostmi byla fascinující. Měla jsem pocit přehlcení, nestačila jsem si prohlédnout ani polovinu děl, ale i tak na mě působila silně. Myšlenky na obrazech byly srozumitelné, každodenní, a přesto velmi působivé.

Lubomír Přibyl

Museum Kampa

Lubomír Přibyl je jedním z českých představitelů geometrické abstrakce a konstruktivismu. Své obrazy tvoří tak, že provléká provazy skrz dřevěné desky. Vše pak přetře monochromatickou lesklou barvou.

I přesto, že jsou jeho díla jednobarevná, díky lesklé barvě působí velmi živě a různě se proměňují v závislosti na dopadu světla.

Na základě této vystavy jsem připravovala plán vyučovací hodiny, který si můžete prohlédnout zde...

Lost in the moment that follows

Kunsthalle

Název LOST IN THE MOMENT THAT FOLLOWS (Ztraceni v nadcházejícím okamžiku) vychází z citátu zakladatele surrealismu André Bretona a reflektuje vztah mezi minulostí, současností a budoucností. Výstava v Kunsthalle Praha je vůbec první rozsáhlou prezentací rumunské umělecké scény v České republice – od moderny až po současnost. Všechna vystavená díla pocházejí z rozmanité sbírky rumunského sběratele a filantropa Ovidia Șandora.

Na této výstavě mě zaujalo více obrazů. Bavila mě ta hravost a nad některými jsem se i usmála. Zaujal mě komix/příběh z nalepených malých papírků. Diptych dvou obrazů, který se jmenuje Svíčkař dokazuje, že se do galerií může dostat i černě nabarvené plátno. Samozřejmě to chápu, v prvním obraze je zhasnuto, v druhém již rozsvíceno.

CAMP – Praha zítra? Město a řeka

Výstava v Centru architektury a městského plánování představuje současné projekty pro Vltavu a její okolí. Návštěvníci se mohou projít po obou březích řeky díky modelu v měřítku 1 : 1 000, který se vine celým sálem. Pod UV světlem se podlaha mění v mapu pražského vodstva, zatímco projekce přibližuje historické i budoucí proměny Vltavy. "Analogová" část výstavy pak odhaluje zajímavosti o řece, které si často ani neuvědomujeme – například kde je nejhlubší místo nebo názvy všech pražských mostů.

Výstava je vlastně prázdným prostorem s nalepenou řekou na podlaze. Bavilo mě chodit s modrým světlem a hledat přítoky. Zaujalo mě, jak často řeka dříve zamrzala a jak se na tom dalo vydělávat peníze. Nejvíc mě upoutaly projekty Libeňského mostu a Rohanského nábřeží, protože se budou realizovat blízko mého domova. Výstava mě mile překvapila a nakonec i dost bavila. Zkusila jsem i virtuální realitu, ale nijak zvlášť mě neoslovila.

Národní mýtus

Vzdělávací program v Národní galerii

Navštívila jsem se třídou vzdělávací program národní galerie Praha určený pro žáky 2. stupně a SŠ jehož tématem bylo Národní obrození.

Galerijní pedagoška nás prováděla galerií a nechávala nás detailně zkomat například sochu sv. Václava nebo obraz Oldřich a Božena.

Moc jsem si to užila a bavilo mě zkoumat, jak hodně autoři přemýšlejí nad motivy obrazů nebo soch. Není to jen chvilkový nápad, ale dlouhodobě promýšlený plán. Zaujalo mě také, že záleželo i na objednavateli, ovlivňovalo to podobu postav nebo příběhů.

Bílkova vila

V Bílkově vile jsme se byli podívat se třídou hlavně kvůli sochám Františka Bílka. Viděli jsme ateliér, ve kterém tvořil a také pokoje, ve kterých on a jeho rodina bydlela. Tato vila byla velmi pěkná, příjemná a bohatá.

Mullerova vila

V rámci praxí z výtvarné výchovy jsem navštívili Mullerovu vilu, která je zajímavá svých raumplánem a rozestavěním výšky místností.

Zaujalo mě, jak je každý pokoj jiný a odpovídá potřebám jeho majitele. Zaujalo mě, jak promyšlené jsou jednotlivé části domu. Zároveň je dům ale velmi náročný pro vnímání, líbil se mi na návševu, bydlet bych si v něm ale nepřála.

Kupka-Gutfreund v Kampě

Společně se třídou jsme byly navštívit stálou expozici Františka Kupky. Mohli jsme se tak podívat na jeho abstraktní obrazy.

V druhé části výstavy je místnost věnována také Kubismu - tedy sochaři Ottu Gutfreundovi.

Museum Picaso - Málaga (Španělsko)

Na dovolené v Malaze jsem neodolala a zašla do Picasova muzea. Slavný kubistický umělec se v tomto městě ve Španělsku narodil.

Museum mělo dvě patra a bylo v něm možné vidět díla z různých fází jeho života.

Salvádor Dalí - Marbella (Španělsko)

Na náměstí španělského městečka Marbella mají množství jeho surrealistických soch Salvádora Dalího.

Určitě jsem nejela několik kilometrů od hotelu, abych se na tyto sochy podívala...

Sister of a Sister of a Sister

Leica galery

Tuto výstavu jsem opět navštívila s celou třídou. 

Jedná se o výstavu zaměřenou na fotografie, které tvoří různé ženy. Tematicky nejsou příliš propojené, vzájemně se ale podporují a tvoří jakousi tvůrčí skupinu. Mě na výstavě zaujaly dva obrazy - Paradox tváře (vidíme všechny kolem nás, ale sebe jen vždy zprostředkovaně skrz fotografie a zrcadla) a Pravidelná dávka emocí (jakési rengenové fotografie dětského oblečení).